Pachypanchax sakaramyi

6. května 2008 v 20:27 | Gagal |  Články
samec
samice
Madagaskar, tento čtvrtý největší ostrov ležící u pobřeží Afriky, je domovem mnoha zajímavých druhů rostlin a živočichů. Většinou se jedná o endemity a ani sakaramyi není výjimkou. Spolu se sakaramyi se na ostrově vyskytují i další dva druhy pachypanchaxů, a to omalonotus a playfairii. Ty však obývají i přilehlé ostrůvky, jako jsou např. Seychely.
Sakaramyi byl objeven v roce 1928 p.Hollem. S postupem času však z ostrova vymizel a byl veden jako vyhynulý. Ne všichni lidé se však s osudy vyhynulých druhů dokáží smířit a podnikají výpravy za jejich znovuobjevením. Stejné pokusy byly učiněny i v případě sakaramyi. S tímto cílem přijela na Madagaskar i výprava v roce 1994, která pochopitelně zprvu nedosáhla kladného výsledku. Život je ovšem plný překvapení a o náhody v něm není nouze, a tak napadlo jednoho z členů výpravy zeptat se domorodého taxikáře, zda neví, kde by mohl sakaramyi žít. Jaké bylo překvapení vědců, když jim taxikář odpověděl, že "zoto" (což je domorodý název pro P.sakaramyi) žije v nejsevernější části ostrova, kousek od národního parku Montagne d'Ambre. Taxikář nelhal. Expedice si odtamtud opravdu odvezla 5 ks tohoto halančíka, z nichž bylo získáno asi 100 ks potomstva jako základ genetické banky pro zachování druhu.
Dnes tedy patří mezi kriticky ohrožené druhy a je zapsán v červené knize. Populace v zajetí pomalu narůstá. Informaci o jejím růstu přímo v národním parku nemám. Vzhledem k tomu, že park má rozlohu pouhých 18 000 ha a jde v podstatě o oázu mezi nehostinnou krajinou, nebude nárůst pravděpodobně nijak závratný.
Tento druh však nepatří mezi barevně atraktivní, proto je chován jen v zoo a u halančíkářů specialistů.
Pachypanchax Sakaramyi (Holly 1928)
SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ:
Čeleď: Aplocheilidae
Podčeleď: Aplocheilinae
Rod: Pachypanchax
Druh : sakaramyi
SYNONYMA:
Panchax sakaramyi
Haplocheilus playfairii sakaramyi
Pachypanchax playfairii sakaramyi
ZEMĚPISNÉ ROZŠÍŘENÍ:
Severní část Madagaskaru
Ryby dorůstají do velikosti 9cm. Samci mají zlatavý nádech ve spodní části těla, který se táhne od tlamky k ocasu. Shora je zbarven tmavohnědě. Samice, jak je u halančíků zvykem, je nevýrazně hnědá.
CHOV-ODCHOV
Sakaramyi velmi rádi plavou, proto je lepší umístit je do větší nádrže, hustěji zarostlé s množstvím úkrytů pro samice. Neměly by chybět plovoucí rostliny nebo mopy. Vodu je vhodné mírně přisolit. Přisolení však není podmínkou. Jinak jde o ryby poměrně nenáročné. Spokojí se s teplotou vody od 16 do 27 °C. To znamená, že chov je možný v letních měsících i v zahradním jezírku. Na složení vody nekladou zvláštní požadavky. Lze je chovat ve vodě kolem neutrálu s mírnými odchylkami, jak ke stupnici kyselé tak zásadité. Potravu mají rádi živou, nejlépe komáří, pakomáří larvy nebo nitěnky. S oblibou přijímají i náletový hmyz, v domácích chovech nahrazený octomilkou. Nepohrdnou ani menšími rybkami. Po kvalitním nakrmení se ryby ochotně třou. Ke tření dochází již ve společné nádrži. Pro cílený odchov je lepší pár odlovit a třít mimo společnou nádrž. Přestože jde o ryby poměrně velké, překvapilo mne, že velikost jiker je asi 1 mm. Původně jsem totiž předpokládal velikost kolem 2 mm, jak je známo u jiných, přibližně stejně velkých ryb, jako jsou např. Aplocheilus. Jikry se líhnou přibližně po 14 dnech, záleží na teplotě. Odchov potěru je stejný jako u jiných druhů halančíků. Jako první krmivo používáme vířníka, dále artemii. Později přecházíme na sekanou nitěnku a cyklop, méně vhodná je i naškrábaná mražená patentka.
Doufám, že tento zajímavý a vzácný halančík nezmizí z přírody ani z našich chovů.
Text a foto: Gagal
Zdroj: internet
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.