Nematolebias whitei

6. května 2008 v 20:17 | Gagal |  Články
Samec
samice
Tato vějířovka byla objevena roku 1942 Thomasem Whitem pobliž Caba Frio v Brazílii, kde byla také téhož roku popsána Myersem jako Cynolebias whitei.

Nachází se ve velkých, ale mělkých močálech v širých nedohledných travnatých pampách, jakož i lučních tůní, podel silničních příkopu, příkopu podel železničních tratí a také kanálech měst i obcí, které jsou naplněné vodou jen část roku, jinak jsou do dna vyschlé, i když bahno i v nejparnějším létě zůstává v nejspodnějších vrstvách vlhké.
Když se po spalujících vedrech od začátku dubna, někdy již koncem března přeženou od moře mračna a močály i příkopy se opět začnou plnit vodou, probudí se ve zdánlivě zničených jikrách život.
V krátké době se z nich vylíhne potěr, který při dostatku potravy, velmi rychle roste, takže je již po několika málo měsících schopen rozmnožování.

S barvení je u samce základ z tmavé hnědi, která je v břišní partií poněkud světlejší. Po celém těle se táhnou pruhy světle modrých skvrnek, které přecházejí na hlavě ve větší skvrny. Prsní ploutve jsou poměrně velké, narůžovělé, jakož i břišní ploutve, které jsou však menší. Řitní, hřbetní a ocasní ploutve, jsou překrásnou ozdobou této vějířovky. U zvláště vyvinutých exemplářů hřbetní ploutev přímo uchvátí svou délkou a zbarvením. Ocasní ploutev zdobí opět řádkování světle modrých skvrn, hřbetní ploutev je narůžovělá, zatím co řitní je obohacená o široký oranžový pruh, který přechází přes černou barvu v překrásné lemování, které se vyskytuje i na ploutvi ocasní.
Samička je jednodušeji zbarvená, ale také je překrásná, což nebývá často u druhu těchto rybek. Základní světlé hnědá barva, je v břišní části značně světlá. Přes tělo, hlavně v zadní polovině střídají se tmavé a světlé pruhy, které podle nálady více či méně vystupují. Ploutve jsou posety mnoha skvrnkami a čárkami s výjimkou prsní ploutve, která je bezbarvá. Hlavním rozeznávacím znakem u samiček je černá skvrna uprostřed těla na obou stranách.
Samičky dorůstají délky okolo 5 cen timetrů a samečci okolo 7 výjimečně i 9 centimetrů.
Nematolebias whitei chováme v polotvrdé vodě teplotu udržujeme v rozmezí 18-21 stupňů celsia. Rybky snáší i větší výkyvy teplot od 5 až do 31 stupňů.To jsou, ale maximální teploty a rybky by neměly být těmto extrémním teplotám vystavované.Proto zůstaňme raději u teplot 18-21 stupňů.


Tuto vějířovku lze chovat ve velkých skupinách, ale i párově.
Vzhledem k její velikosti dávám přednost větším nádržím.
V chovné skupině o pěti samcích by mělo být přinejmenším pět samic, ale raději deset. Je lepší, když na jednoho samce připadnou dvě samice. V dostatečně velkém akváriu s minimálním obsahem 40 litrů se bude těmto rybkám dařit dobře. Akvárium můžeme zařídit jako u ostatních halančíků a to buď že necháme holé dno, které pokryjeme kořeny, Měchýřkou Javskou či Hnědookou Křídlatou. Takto zařízené akvárium stačí. Rybky se v něm cítí přirozeně.
Do takto zařízeného akvária ještě vložíme nádobku s vláknitou rašelinou, která sahá do výše deseti centimetrů. Tento druh halančíka se zanořuje, jako ostatní vějířovky. Rybky si po krádke době najdou, kudy se vplouvá do nádobky s rašelinou a budou se tam ochotně třít. Po sedmi až deseti dnech se nádobka s rašelinou vyndá a zasuší se v novinovém papíře a uloží na temné místo.
Potom vložíme nádobku s novou rašelinou.
Ovšem Nematolebias whitei můžeme chovat i nad rašelinou, kdy celé dno pokrývá rašelinová vrstva. Tento chov se mi osobně nezamlouvá, protože voda je často zkalená a jen stěží se dají tyto krásné vějířovky pozorovat.
Další možností je chovat tento druh v klasickém, zařízeném akváriu a ryby vždy přelovit ke tření do třecích nádrží. Je to, ale proces náročnější a zdlouhavější.
I přes to všechno já jej používám a jsem s ním až na pár vyjímek spokojen, je jen na chovateli, který způsob si zvolí k množení.
Když se samičky vytřou, mají propadlá bříška. Rašelinu zasušíme a uložíme na tmavé místo v igelitovém sáčku při teplotě 22 stupňů celsia po dobu minimálně dvou měsíců. Po uplynutí této doby rašelinu zaléváme vodou o teplotě 15 stupňů celsia a to do výše pěti centimetrů. Již po několika hodinách se u hladiny objeví první potěr shánějící první potravu.
Jako první potravu můžeme použít nálevníky (trepku), žábronožku solnou (artérii). Po deseti dnech krmíme převážně artérii, mikrami, nebo cyklopem.



Ve stáří jednoho měsíce rybky dosahují již 2,5 centimetrů a jde již rozeznat pohlaví. Ve stáří dvou až tří měsíců se většina samiček zaplňuje jikrami a ryby se chtějí třít. Postupně přecházím na větší stravu, jako jsou nitěnky, komáří larvy, pakomáří larvy, koretry,roupice. Ve výjimečném případě přikrmuji granulovaným krmivem SAK 55 ENERGY.
Tato vějířovka se nedožívá vysokého věku a proto je potřeba při jejích dospění začít s jejích reprodukci. Jejich život se pohybuje od 8 do 15 měsíců, což nám nahradí jejich velká plodnost. Rybky se třou ochotně často hned, jak dáme párek či trio nad rašelinu. Při dobrém krmení se třou skoro denně.

Závěrem bych chtěl říct, že je málo tak ne náročných rybek jako je Nematolebias whitei. Doufám že pro tyto její přednosti najde dosti obdivovatelů a chovatelů a že již nevymizí z naších nádrži.
V akvaristických obchodech ji téměř nikde nenajdete, obchodníci je neradi prodávají, protože ve vytopených a přesvícených prodejnách ryby chřadnou, chátrají a brzy hynou. Proto pokud máte zájem opatřit si tohoto překrásného halančíka, obraďte se raději na odborného chovatele. Nejlépe halančikáře, jsou specialisté, kteří se zbývají pouze chovem vějířovék. Vzhledem k dnešní době internetu a internetových kaváren to není žádný problém.




Použitá literatura:
J.Vítek, J.Kadlec Halančíci
Akvárium terárium
Text: Jan Kaloč
Foto : Gagal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.