Krmivo II.

6. května 2008 v 18:19 | Gagal |  Krmivo

Nitěnky
Jedná se o asi nejdiskutovanější krmivo. Někteří akvaristé tvrdí, že nitěnkami vůbec nekrmí, protože způsobují rybám zdravotní potíže. V tropických vodách se nitěnky navíc nevyskytují, proto tedy nejsou na rozdíl od komárů přirozenou potravou akvarijních ryb, zejména pak halančíků. Nicméně jsou potravou živou, která je daleko výživnější než potrava mražená nebo suchá. Z vlastní zkušenosti vím, že ryby přijímají nitěnky velmi ochotně a rychle po nich rostou, rovněž samičky se po nich dobře plní jikrami.
Problém ale tkví v něčem jiném. Velikost komárů je 1 až 1,5 cm, naopak velikost nitěnek je až 6 cm. Nitěnka se i při takové velikosti dokáže smotat do velmi malého rozměru, a když ji ryba spolkne, mohou nastat v jejím trávícím procesu potíže. Ryby totiž zpravidla potravu dokonale nerozmělní v ústech, ale hned ji polykají. V tom případě nitěnka v útrobách ryby ještě nějakou dobu žije a hrozí nebezpečí, že ve snaze uniknout způsobí protržení střev ryby a její úhyn. Přitom pomoc je velmi snadná. Stačí nitěnky nasekat na 1 až 1,5 cm dlouhé kousky, a tak snížit toto riziko na minimum. Proto nitěnkami pravidelně krmím. Např. při odchovu 100 ks ryb je pro mě přijatelnější krmit nitěnkami, sice ztratit 2-3 ks, ale odchovat zbylé ryby do výborné třecí kondice, než abych oněch 100 ks trápil na krmivu suchém či mraženém a získal tak degenerované a tření neschopné jedince.
O čistotě nitěnek se vedou dlouhé diskuse. Je zcela jasné, že musíme používat nitěnky z čistých zdrojů. Při nákupu v akvaristické prodejně nám nezbývá nic jiného než to zkrátka risknout.
· Lov - Nitěnky jsou 5 až 6 cm velcí červi žijící částečně zavrtáni do bahna. V přírodě se vyskytují v mírně tekoucích vodách, někdy spolu s patentkami. Zpravidla již z břehu vidíme jejich červené chomáče, které lovíme a čistíme stejně jako patentky. Pozor - nitěnkami, které již máme vyčištěné, můžeme krmit nejdříve za dva dny z důvodu nutnosti vyprázdnění jejich střev. Nitěnky totiž mají schopnost absorbovat do sebe škodlivé látky, jež mohou následně ohrozit ryby. Této schopnosti absorpce látek se dá využít, jestliže potřebujeme rybám dodat vitamíny nebo jiné léčivé látky - stačí nitěnky ponechat nějakou dobu v těchto roztocích a pak krmit.
· Uskladnění - Nitěnky uskladňujeme v tekoucí vodě (necháváme vodu stále mírně protékat) nebo je uložíme do lednice s malým množstvím vody - chomáč nitěnek musí vždy asi z jedné poloviny vyčnívat nad hladinu. Vodu 1 x denně měníme, při dobrém skladování vydrží nitěnky i několik týdnů.


Cyklop (perloočky a buchanky)

Buchanka
Tento plankton zpravidla nalezneme v každém rybníku či stojaté vodě. Jde vždy jen o sezónní výskyt, kdy je plankton doslova přemnožen.V jiném období je na stejné lokalitě planktonu nedostatek. Proto je vhodnější lovit na více místech.
· Lov - Lovíme sítí na plankton tak, že v rybníce pomalu opisujeme osmičku. Jako výplň sítě používáme monofil, méně vhodná je punčocha. Plankton dále roztřídíme přes síta a ihned krmíme.
Transport - Nejlépe je přenášet jej ve vlhku na rámečcích potažených plátnem. Méně vhodný je přenos ve vodě, kdy zpravidla určité procento ztratíme, záleží na teplotě a množství přenášeného krmiva.
Uskladnění - Pro uskladnění planktonu je více možností. Máme-li nadbytečnou nádrž, můžeme jej uskladnit přímo v ní se vzduchováním. Plankton zpravidla vydrží ještě nějakou dobu naživu. (Jedná se jen o malé množství na pár dní.) Další z možností je uskladnění malého množství v PET láhvi s čistou vodou v lednici, při krmení pak potřebné množství i s vodou odlijeme do nádrže. Plankton můžeme také velmi dobře mrazit nebo sušit. Nejlépe je ovšem zkrmit co nejvíce planktonu čerstvého. Moji halančíci plankton přijímají do velikosti 1- 2,5 cm, nezdá se mi totiž, že by dospělý nothobranchius s oblibou přijímal malé buchanky. Planktonem krmím raději v zimním období, protože, jak známo, v letních měsících se vyskytují tzv. "štípavé" buchanky, které potěr zahubí. Přenášíme-li nalovený plankton v zimním období do místnosti, je lépe jej nechat nějakou dobu temperovat, protože při vpuštění do teplé nádrže okamžitě hyne
V prostředí, kde lovíme krmivo, se samozřejmě vyskytují i jiné druhy vodního hmyzu nebo jeho larev, které mohou být velmi kvalitní potravou pro naše halančíky. Měli bychom ale v takovém případě dávat pozor na to, co zkrmujeme. Larvy jepic, šidélek atd. bývají vítaným zpestřením, ale naopak larvy potápníků a vážek mohou jen uškodit. Proto bychom měli vždy vědět, co do akvária dáváme. Nezapomeňme, že někteří živočichové mohou být zákonem chráněni.


Krmivo z vlastního chovu.

Nálevníci
vířník

Patří mezi nejmenší potravu podávanou rybám v prvních dnech života. Z nálevníků používáme nejčastěji trepku, jež si můžeme v čisté kultuře obstarat jen u kolegy akvaristy, výjimečně v prodejnách. Nejčastěji však veškeré živé krmivo koupíme na výstavách nebo burzách, samozřejmě si jej rovněž můžeme objednat přes internet.
· Trepku chováme v uzavřené sklenici, v měkké a odstáté vodě a občas přikrmíme syrovým žloutkem se solí . Tato směs vydrží v lednici velmi dlouho, jeden nebo dva dny před tím, než zaliju jikry, nálevníky důkladně nakrmím, pak je injekční stříkačkou odebírám i s vodou, je-li čistá.

· Vířníci (pijavenky)
Jsou vhodným krmivem pro nejmenší potěr ryb v prvních dnech života. Používáme je zpravidla 2 až 5 dní, než potěr povyroste a začne přijímat artemii. Chováme je v otevřených lahvích
(např. od mléka), které umístíme do stínu, popř. do tmy. (Na světlém místě by se v láhvi vytvářely řasy, jež by nám celou kulturu postupně zahubily.)
Přikrmujeme syrovým žloutkem se solí: 1 žloutek
na
1 kávovou
lžičku soli. Tuto směs rozmícháme s trochou vody
a uložíme v lednici, kde nám vydrží i měsíc bez zápachu! Směsí pak opatrně kulturu přikrmujeme. Rovněž můžeme krmit kvasnicemi. Kvasnice rozmělníme mezi prsty přímo do sklenice s nálevníky.
Krmíme raději méně a častěji. Po nakrmení získá
voda
s nálevníkem mléčnou barvu. Nálevník tuto potravu zkrmí zpravidla za 2 až 3 dny. Voda je pak opět čirá s viditelným pohybem nálevníka. V tomto stádiu můžeme opět podat žloutek (kvasnice) nebo nálevníka odsajeme
injekční stříkačkou a nakrmíme potěr.
Potěr krmíme opatrně, vždy jen tolik množství,
kolik stihnou malé rybičky sežrat. Při překrmení se nám může nálevník začít množit v nádrži s potěrem, což je nežádoucí.
Jednou za měsíc (můžeme i častěji) doporučuji z láhve, ve které kulturu chováme, odlít cca 50 % vody a dolít čerstvou. Tak chov
"oživíme" .


Artemie
Nejlepší krmivo pro potěr, sušená vajíčka lze zakoupit ve specializovaných prodejnách od různých výrobců, v různých cenách i šaržích. Způsob, jak ji připravovat, je uveden na každém obalu, proto jej zde nebudu popisovat.



Mikry (Anguillula aceti)
mikry1
mikry2
mikry3
Jsou malá háďátka o velikosti cca 2 mm, kterými krmíme potěr ryb, zejména druhů žijících u dna.
(Narozdíl od háďátka vinného nevydrží dlouho plavat ve vodním sloupci a klesají ke dnu.)
Do sklenice nebo plastové krabičky nasypeme ovesné vločky ve vrstvě cca 1cm
a zalijeme vodou. (Mléko nepoužíváme, jak se mylně v literatuře uvádí, obsahuje totiž živočišné tuky, jež jsou pro zdraví ryb, a zejména potěru, nežádoucí.)
Musí nám vzniknout kaše, do té následně
umístíme násadu miker.
Při teplotě 23-25 °C nám již za 3-4 dny začnou mikry vylézat na stěny nádoby. Odtud pak štětečkem nebo prstem mikry setřeme a nakrmíme potěr. Mikry vydrží ve vodě cca 24 hodin. Za 10-12 dní začne kultura miker stárnout. (Mikry se přestávají intenzivně množit a ovesné vločky zhnědnou, popř. začnou silně zapáchat a plesnivět.) Proto je vhodné mít několik sklenic s mikrami a vždy včas založit nové kultury.
Další možností je chov miker na kaši z mouky a vody (70g mouky v misce o 100 cm2). Obden je možné mikry postříkat kvasnicemi rozpuštěnými ve vodě, nebo přidat 0,5g kvasnic každý týden. Kvasnice slouží jako zdroj vitamínů a zabraňují tvorbě parazitických hub, které dokáží celou kulturu zlikvidovat. Houby se projevují jako matný povlak na kultuře. Celou kulturu je také vhodné postřikovat tukovou emulzí (450 ml vody +50 ml
rybího tuku (řepkového oleje) +5-10g práškového lecitinu (popř. sušených žloutků)+ kvasnice. Vše důkladně rozmixujeme a občas tímto roztokem mikry postříkáme.) Dodáme tak potěru potřebné vitamíny.
Použitá literatura : Petr Novák: Živá krmiva - hodnocení a zlepšování výživových vlastností  



Háďátko vinné (Turbatrix aceti)
Hádátko
hadatko

 Tento druh krmiva je známý především u zahraničních chovatelů pod názvem
"Vinegar eels".
Na rozdíl od
miker se dokáže volně vznášet ve vodním sloupci, proto je vhodnější pro potěr ryb, který vyhledává potravu u hladiny nebo právě ve vodním sloupci.
Pro chov háďátka potřebujeme jablečný ocet (0,3 l), jež lze zakoupit v každé prodejně s potravinami (cca 30 Kč). Stejnoměrně jej rozlijeme do tří litrových sklenic, např. od mléka, a doplníme odstátou vodou do 1 litru. Do každé láhve vhodíme kostku cukru (můžeme použít i ovocný sirup nebo mošt bez konzervačních látek), dále přidáme
kousek jablka, rozmícháme a na závěr přidáme násadu háďátek. Sklenice přikryjeme víčkem, ale nedotahujeme. Háďátka se během několika týdnů rozmnoží natolik, že jimi můžeme začít krmit. Pro oddělení háďátek od octu použijeme úzkou sklenici (trubici, zkumavku), do které nalejeme háďátka i s octem. Ucpeme vatou, popřípadě silonovou střiží, a nahoru dolijeme čistou vodu. (Vzniknou nám takto dva roztoky, mezi kterýni je vata, protože ocet má jinou hustotu a s vodou se nesmísí.) Háďátka přes vatu přelezou do čisté vody, z níž je následně odsajeme injekční stříkačkou. Teprve pak je můžeme dát potěru. Délka života háďátka je až 10 měsíců. Takto založené sklenice proto vydrží velmi dlouho. (Záleží na množství háďátek ve sklenici.)






Grindal (Enchytraeus buchholtzi)

grindal

Grindal2


V otázce původu grindalu se literatura značně rozchází. Pravděpodobně byl pojmenován a poprvé chován ve Švédsku, kam byl náhodně zavlečen v humusu importovaných tropických rostlin.

Chov : Grindal můžeme chovat dvěma způsoby:
1)       V současné době je více známý chov na  molitanu. Opatříme si plastovou krabici, do které vložíme molitan a na něj položíme kousek skla. Velikost krabice a molitanu záleží pouze na nás. Sklo by mělo zakrývat cca 50%
plochy molitanu. Krabici dobře uzavřeme, víko však musí mít větrací otvory. Do molitanu přímo pod sklem uděláme otvory, do nichž grindal přikrmujeme. Přibližně za 2 až 4 týdny,
podle velikosti kultury,
musíme molitan propláchnout pod tekoucí vlažnou vodou
a vyplavit z něj nečistoty. Děláme to velmi opatrně, abychom vyplavili co nejméně červů.
Takto zařízený chov vydrží v optimálních podmínkách velmi dlouho. Vzhledem k tomu, že tito červi pocházejí z tropické oblasti, udržujeme teplotu nad 20°C. Při nižší teplotě se červi přestávají množit. Optimální teplota, při které červi dosahují největší rozmnožovací schopnosti, je
však 25 °C. Teplota nad 30°C je rovněž nežádoucí.
2)       Druhým způsobem je chov v plastové misce, rovněž s větracími otvory, ale na lignocelu (coco comp). Jedná se o drcené kokosové skořápky běžně používané v akvaristice a teraristice. (Ve starší literatuře uváděnou zeminu, koňský trus apod. bych nedoporučoval.) Do plastové nádoby vložíme již navlhčený lignocel, který přikryjeme asi 2-3cm velkou vrstvou písku.
Abychom se vyvarovali rozmnožení nežádoucích "spoluobyvatel" grindalu, doporučuji používat písek praný, popř. vyvařený. Lignocel sám je v podstatě sterilní. Písek urovnáme a položíme na něj tabulku skla. V tomto kyselém prostředí jsem dosáhl lepších výsledků a rychlejšího rozmnožení kultury než na molitanové houbě.
Takto založené krabičky s grindalem však nelze propláchnout a zbavit nečistot, což je asi jediná nevýhoda. Je tedy vhodné mít krabiček několik a vždy včas založit nové.
Naopak výhodou je menší nebo nulový výskyt roztočů.
Přemnožený grindal setřeme ze skla nebo ze stěn nádoby a zkrmujeme. Samozřejmě můžeme celou tabulku skla i s grindalem
přímo opláchnout v akváriu.

Krmení grindalu:
Grindal je velmi žravý, proto je důležité jej pravidelně 1x denně krmit. Veškeré nespotřebované krmivo vždy musíme odstranit a nahradit novým.
Většina starší literatury uvádí jako krmivo strouhaný tvrdý sýr, ovesné vločky nebo piškot máčený v mléce. Také je velmi rozšířené tvrzení, že jsou tito červi příliš tuční. Na přednášce o Živých krmivech a zlepšování výživových vlastností krmiv v Praze však byly tyto informace vyvráceny a grindal či roupice byly označeny jako dobré krmivo za určitých předpokladů:
Krmíme-li červy tučnou stravou, pochopitelně i oni sami budou tuční. Dříve se na namáčení piškotu nebo ovesných vloček používalo plnotučné či polotučné mléko, což je špatně. Živočišný tuk je pro zdraví ryb naprosto nevhodný. Proto měl tuk z mléka uložený v tělech roupic nebo grindalu nežádoucí účinky na chovné ryby.
Pro ryby je stravitelný a prospěšný pouze tuk, který je kapalný ve vodě (myšleno teplota akvarijní vody). Ryby v metabolismu nejvýhodněji využívají omega-3 mastné kyseliny.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se doma kultivují živá krmiva pro ryby, je vhodné do těchto krmiv záměrně přidávat kvalitní tuk, aby se v nich tvořila tuková zásoba velmi kvalitního složení a omezila se tvorba tuku z přijatých sacharidů. Pro živá krmiva sladkovodních a všežravých mořských ryb stačí přidávat řepkový olej, pro mořské, masožravé ryby se musí přidávat rybí tuk. Takto obohacené krmivo potom představuje výhodnou energetickou zásobu při méně častém podávání krmiva.
Namáčení piškotu, vloček do mléka je tedy nesmyslné. Piškot ano, ale namáčený v kvalitním oleji. Budu-li krmit grindalem masožravé ryby, namočím piškot v rybím tuku. Pro krmení všežravých ryb postačuje namáčení v kvalitním (čistém) řepkovém či sójovém oleji.
Mně osobně se v chovu velmi osvědčilo krmení grindalu vytvořením krmné kaše z krmiva SAK Green 00 a z řepkového oleje. (Můžeme doplnit i piškotem.)
Pochopitelně, že je možné více experimentovat a
do krmné směsi grindalu přidávat i kvasnice, lecitin, taurin, beta-karoten atd. Zkrátka vytvořit a obohatit grindal tak, aby co nejvíce vyhovoval
potřebám
našich ryb.
Pro doplnění: živé roupice obsahují 15%
bílkovin a jen
10% tuku. Sušené 70% bílkovin a 15% tuku.

Problémy v chovu:
Kulturu grindalu velmi často ohrožují roztoči.
I když nepozoruji, že by roztoči přímo škodili, vždy raději takto napadený chov zruším a založím nový. Menší nebo žádný výskyt roztočů pozoruji v chovech na lignocelu.
Za daleko větší problém považuji v letních a podzimních měsících napadání grindalu mouchami, a to jak Drosophila melanogaster, tak Musca domestica.
Větracími otvory v krabičkách proniknou k červům a nakladou vajíčka. Vylíhlé larvy pak dokáží celý chov zničit. Zde je pomoc snadná. Otvory přelepíme ubrouskem, monofilem, popř. celé krabičky zakryjeme prodyšnou látkou.

I když Grindal obohatíme o různé vitamíny a krmíme kvalitními krmivy i oleji, nesmíme zapomínat, že ryby je dobré krmit různou stravou a krmiva střídat!





Drosophila melanogaster
Drosophila  hydei
(banánová muška neboli octomilka)
D.hydei
D.melanogaster
Chovná láhev

Je dobrým krmivem, ale je třeba na ni halančíky naučit. Rody jako Epiplatys či Aplocheilus ji přijímají výborně, naopak rody Nothobranchius a Aphyosemion nepříliš ochotně.
Bezkřídlou formu drosophily chovám v PET láhvích na směsi banánu, jablka, cukru a sušených kvasnic, základem je dětská krupice. Na poměru dle mého názoru nezáleží. Můžeme jí krmit více způsoby, osobně dávám přednost sklepávání z láhve přímo na hladinu. Zde je nutné upozornit, že vodní hladina pro mušky není překážkou a ty mohou po stěnách akvária vylézt ven, proto používám krmítko vlastní výroby. Tvoří ho PET láhev od mléka (protože má větší hrdlo), již uřízneme 10 cm od hrdla. Z toho 5 cm ponoříme do vody. Upevnění krmítka záleží na nás: drátem, silikonem nebo přísavkou. Mouchy pak nasypeme dovnitř a rychle zakryjeme. Předem můžeme celou chovnou sklenici s mouchami umístit na 10 až 20 vteřin do mrazničky, mouchy pak nejsou tak aktivní a lépe se s nimi pracuje. Časem jejich strnulost povolí, takže je třeba pracovat rychle. Ryby se brzy naučí do krmítka vplouvat a my tak snížíme riziko úniku much na minimum.
Text a foto: Gagal
 


7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kikuška(cerna elfka)aneb milovnice živorodek kikuška(cerna elfka)aneb milovnice živorodek | Web | 25. března 2009 v 10:32 | Reagovat

dobře

2 peta156 peta156 | E-mail | 20. prosince 2011 v 17:09 | Reagovat

dik dik dik dik dik dik

poprvý chovám vykulený rybkya celý dny hledam jak je nakrmit živou potravou

bez tohoto webu by mi zdechly :(
ale teď sem happy :)

3 kačka kačka | E-mail | 14. ledna 2012 v 19:18 | Reagovat

moc děkuji já chovám Ancistruse a mám mladý a kdyby sjem to nenašla a nepřečetla tak by zahynuly :( a jsem moc ráda že jsem to oběvila:D

4 malyLibor malyLibor | E-mail | 28. února 2013 v 16:33 | Reagovat

Taky jsem moc rád, že jsem tento zajímavý článek našel... Jen bych ještě potřeboval najít, kde koupit násadu háďátka vinného někde v okolí Olomouce - v okruhu tak 100, 125 km....

5 herry herry | E-mail | 18. dubna 2013 v 16:12 | Reagovat

Fakt díky mám 4 dení bojovnice a sem rád že už vým čím je krmit díky za info. :)

6 Mirek Mirek | E-mail | 5. srpna 2014 v 13:03 | Reagovat

Zdravím. Zkouším chovat Pseudepiplatys annulatus a tak jsem články přečetl jedním dechem a moc za něj děkuji a chválím. Všechno beru, část už používám a něco teprve zkouším. Ale ještě bych moc prosil trochu upřesnit následující pasáž z popisu krmení drosophilami :"používám krmítko vlastní výroby. Tvoří ho PET láhev od mléka (protože má větší hrdlo), již uřízneme 10 cm od hrdla. Z toho 5 cm ponoříme do vody. Upevnění krmítka záleží na nás: drátem, silikonem nebo přísavkou. Mouchy pak nasypeme dovnitř a rychle zakryjeme".
Nejlepší by byla asi fotka, ale popis snad bude taky stačit. není mi totiž úplně jasné, jak to krmítko z odříznuté horní části PET lahve funguje. Která část se ponoří do vody, jak a čím se zakryje ta druhá. Omlouvám se za nechápavost, ale myslím, že je lepší se hloupě zeptat a být za blbce chvíli, než ztrácet čas marným hledáním řešení :-)
Přeji hodně úspěchů.
Mirek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.